sobota 31. srpna 2013

Kanada!

Na posledních pár dnů před začátkem grantu jsme vyjeli na výlet do Kanady. Zatímco Igora děsí, zda jsme na autě přeci jen neměli nechat udělat některou z doporučených oprav, mé hlavní obavy se týkají přechodu přes hranice. Do Kanady je zatím nutné vízum, to jsme si doma obstarali. Rovnou vícenásobné, Seattle je od hranice kousek. Každý výjezd mimo USA je však v době grantu nutné hlásit CIES, od které je při prvním výjezdu navíc zapotřebí razítko. Počet dnů, které můžeme být v době grantu mimo USA je omezený. My vyjíždíme ale před začátkem grantu, CIES tedy nezajímáme. Pouze nám zdůrazňuje, že se musíme před začátkem grantu také vrátit. S tím samozřejmě počítáme. Přesto trnu, aby s naším výjezdem bez razítka neměl někdo problém.

Auto nakonec šlape jako hodinky a na hranici vše bez potíží. Až na asi 30 minutovou frontu cestou do Kanady. Aspoň jsme si stihli to historické místo dobře prohlédnout.


Takže se můžeme kochat nekonečnými lesy, krásnými horami a řekami plnými lososů. Postupně si zvykáme na zdejší obrovské rozměry a vzdálentosti, takže nakonec už nás kdesi za Prince George nepřekvapí ani cedule "Zkontrolujte si palivo, další pumpa za 202 km."

















Washingtonská příroda na nás teprve čeká.

pátek 23. srpna 2013

Další atrakce v Seattlu

Abychom děti nevyčerpali jen zařizováním, prokládáme jej výlety po Seattlu. K aktivitě nás nutí taky omezená platnost Seattle City Pass. Pár dnů po výletu lodí tedy míříme konečně na Seattle Space Needle s nádherným rozhledem na město.

Z rozhledny míříme do EMP Museum dozvědět se více o rodácích ze Seattlu Jimi Hendrixovi a Kurtu Cobainovi. Děti ocenily výstavu Sci-Fi a asi nejvíc si užily Lab, kde si mohly vyzkoušet hru na bicí, kytaru, klávesy, nebo vícehlasy v samostatných studiích.

Další den míříme do Pacific Science Center. U vchodu nás vítá průřez záchodem, následuje velké množství pokusů a na závěr 3D kino. Film Putování motýlů jsme žel nestihli. Ocenili jsme ale nakonec i Air Racers, film popisující historii i současnost znamých leteckých závodů v Renu, Nevadě.





  
Další z dnů byl věnován návštěvě Seattle aquarium, kde jsme si mohli pohladit hvězdice a sasanky. Kluky uchvátilo povídání u akvária s chobotnicí a krmení mořských vyder. A víte, jak tráví hvězdice? Vytáhne žaludek ven z těla, obalí ním kořist, stráví ji venku a teprv ztrávenou zatáhne i s žaludkem zpět.




 Vypravili jsme se také do Woodland Park ZOO. Beruška zavzpomínala na pražskou ZOO, kde jí vstup neodepřeli. V Seattlu pejsci žel do ZOO nesmí. Je tu o něco menší hustota zvířat než v pražské ZOO. Zvířata jsou víc řazena dle kontinentů. U příslušných zvířat jsou také další prvky přibližující danou oblast: Výhled na zebry je třeba pojat jako třída základní školy v Africe, s lavicemi, tabulí, mapou, lebkami a nástroji k lovu. Milé bylo krmení andulek (tyčinka se zobáním za dolar), nebo možnost podívat se zblízka na tarantuli.


čtvrtek 22. srpna 2013

Zařizujeme formality

Kromě shánění vybavení do bytu byly první dny plné zařizování formalit.

Co nejdříve bylo potřeba zformalizovat koupi auta. Dokument prokazující vlastnictví auta se nazývá Title. Jsou na něm rovnou připravené kolonky na údaje a podpisy prodávajícího (vlastníka) a případného kupujícího, rozhodnete-li se auto prodat. Předvyplněnou Title jsme si přivezli už od kamarádů z Prahy. V licencing office jsme se dozvěděli, že auto má svou tabulkovou hodnotu podle značky a roku výroby, ze které kupující odvádí přibližně 10% daň. Pokud auto kupujeme za míň (v našem případě za míň než polovinu) a chceme platit daň z menší sumy, musíme doložit odhad ceny potřebných oprav. Jedeme tedy do Fordu, nechat za stovku auto důkladně prohlédnout. Po dvou hodinách (strávených na pláži u jezera) je pro nás auto připraveno spolu s asi 20 stránkovým soupisem. Nejprve tabulka s přehledem důležitých a méně důležitých potřebných oprav. Poté podrobný položkový rozpis s fotkami, jak vypadá součástka správně, a jak vypadá, když nefunguje. Fotky doprovází vysvětlení, proč je důležitá oprava. Nakonec cena, kolik by daná oprava stála. Jásám, že se daň podařilo patřičně snížit. Igor pomalu propadá depresi, soupisem listuje ještě několik následujících večerů a plánuje opravy. Z licencing office hrdě odnášíme novou značku.


Napříště už nám ten vjezd do jednosměrky v centru a přímo před policajtama tak lehce neprojde. Už jsme totiž zdejší.

Dalším oříškem bylo povinné ručení. Nejbližší pojišťovna Allstate nám totiž bez Washingtonského řidičáku auto odmítla pojistit. Trochu nás to vyděsilo. Z domova se nicméně během chvilky podařilo po telefonu vyřídit pojištění u GEICO. Americký řidičák po nás sice chtějí také, dali nám na něj ale čas - optimálně do měsíce, případně do půl roku.

Vyřízení řidičáku už jsme zjišťovali také. Víme už, že budeme muset skládat zkoušky. Vyřízení jde ale výrazně rychleji, máme-li social security number. Rozhodli jsme se tedy počkat na něj. Můj případ je pikantní, neboť už mi jedno social security number před lety vystaveno bylo, na jméno za svobodna. Igorovo social security number je zase závislé na vydání dočasného pracovního povolení (EAD), o které si coby držitel J-2 víza zažádal. Brzy doufám přibydou naše zkušenosti na tomto poli (snad jen pozitivní).


Mezi milé povinnosti patřila návštěva univerzity. Tady mne čekalo velmi milé uvítaní jak od Eleny, tak od Thomase. Také pracovna ihned naproti Eleně. Zahájili jsme proces k získání mé univerzitní ID karty (Husky card). Poprvé se také procházím po krásném campusu univerzity. O té ale více něky příště.

středa 21. srpna 2013

Zabydlujeme se

Kromě Fialů nám tu vánoce připravilo několik dalších lidí, všem moc děkujeme. Thomas zapůjčil dvě skládací židle, Veronika další nádobí a příbory do kuchyně. Sousedka Kazumi, která odlétala včera, nám věnovala luxusní zánovní matraci, polštáře, další nádobí a dokonce malou stolní tiskárnu s kopírkou a scannerem. Kristin, která se včera vrátila ze stanování, nám po mé zmínce, že plánujeme zakoupit stan na výlety, věnovala jeden stan pro 8 osob. Pro jejich tříčlennou rodinu je prý příliš velký.

Matrace i stan měly původně namířeno do Armády spásy nebo do Goodwill, kam je třeba za rok také odevzdáme. Možnost věnovat nepotřebné věci potřebným tu je dobře propracovaná, stačí naložit do auta a drive through (projet výkladištěm). Pro větší věci, jako je zmíněná matrace, si také zdrama rádi přijedou. V Goodwill i armádě spásy lze také věci levně nakoupit, my odtud máme několik doplňků do domácnosti.


Další věci sháníme přes místní Radfordí sociální síť, kam občas někdo dá inzerát, že něco prodává (nebo věnuje, jako Kazumi). Tak jsme zakoupili první stoleček od Amy. Výhodou je, že si člověk přenese nábytek přes ulici a má ho doma.

Dobrým zdrojem nábytku je také obchod s použitým zbožím místní univerzity zvaný Surplus. Pro veřejnost je otevřený vždy v úterý a dají se v něm za 5 dolarů sehnat funční kancelářské židle. O něco málo dražší jsou pak stoly, regály, počítače, monitory aj.

Většinu nábytku ale nakonec kupujeme přes craigslist.org. I tady se dá mnoho věcí získat zadarmo, lepší věci jsou ale rychle pryč a už několikrát jsme to nestihli. Zalevno jsme tedy koupili sedačku, jídlení stůl, postel a také dva pracovní stoly - větší do pracovny (tak nazýváme výklenek v ložnici), menší k dětem do pokojíku.



Nenechali jsme si ujít také zdejší oblíbené garage sales. Lidé vyskládají vše, co chtějí prodat, na dvorek nebo do garáže a prodávají. Zakoupili jsme tak sklenice, hrnečky, a krásný set talířků s námořnickým motivem. Přemýšlím, proč se u nás garage sales moc nekonají. Možná se lidé obecně míň stěhují.



Poslední drobnosti nakupujeme v IKEA. I daleko od domova tu člověk najde dobře známé věci a za známé ceny. Máme tedy už i ramínka a "police" a hurá, věci můžou z kufrů ven. Pro člověka s organizačním duchem přímo potěšení

středa 14. srpna 2013

Den pátý: Vánoce v srpnu a Seattleschools

Ráno nás čekalo pod okny naložené auto z Eugene. Hotové vánoce. Bytem zní znělka z mašinky Tomáš, do skříněk skládáme talíře, na matrace vedle spacáků peřiny a polštáře. Fialky, díky za vše!!!











A také vyrážíme na první cestu autem po Seattlu. Na dnešek jsme naplánovali zápis do školy.


V Seattlu mají školy centrální office, Seattleschools.org. Tady odevzdáváme přihlášky, immunization form s datumy všech! očkování. A jelikož rodný jazyk dětí není angličtina, jsou důkladně otestované. Po půlhodině přibíhá Šimon "Vůbec nic jsem nerozuměl, ale všechno jsem zvládl". Chvíli po něm Filip, oba s dobrým pocitem. Jsou zařazeni jako začátečníci, mají tedy nárok na půlhodinu individuání výuky denně v naší spádové škole, nebo se můžeme rozhodnout pro školu, která je dál a kde by se jim věnovali ještě více. Bereme spádovou školu (máme ji přeci za domem).

S autem se nakupuje mnohem snáz, ze Safeway tentokrát odvážíme i větší položky. Doma poprvé pereme (v autě byl prášek), sušíme, vaříme (vývar a kuře s rýží, prý balzám na břicho) a myjeme nádobí v myčce. Jeden člen rodiny už dokonce při jídle sedí na židli! :-)

Den čtvrtý: Magnuson Park

Zatímco Igi vyrazil na osmihodinovou jízdu autobusem do Oregonu, my jsme si naplánovali menší výlet do přilehlého Magnuson Parku, vzdáleného asi 10 minut chůze. Před odchodem jsme se u dveří seznámili s milými sousedy Kristin a malým Torinem, kteří právě vyráželi na týden pod stan. Až se vrátí, máme dorazit na večeři.

V Magnuson parku je několik hřišť (třeba basebalové, nebo několik tenisových - ty jsou zdarma). Roste tu taky mraky ostružin. Je tu několik jezírek, hlavně ale obrovské jezero - Washington lake. A dá se v něm koupat! 

 



Než jsme k jezeru dorazili, vykoupalo se v něm mj. několik baptistů, kteří tu měli seanci - křest s velkým hudebním doprovodem. Pak se do vody vrhli naši tři kluci a nakonec jsem také neodolala. Jedině Beruška se, jako obvykle, zlomit nenechla. Je tu malá pláž, plavat se dá ale také mimo ni.
 

 


Kousek dál je kite hill, tedy kopec na pouštění draků. Kromě draků kluci obdivovali paní, která trénovala s padákem. Za kopcem je Off-leash area, tedy zóna, kde lze vypustit pejska bez vodítka. Běhá tu hromady šťastných pejsků. Jen Beruška působila poněkud frustrovaně a že už jsme toho taky měli dost, stáhli jsme se k domovu. V dolní části Radfordu se vystěhovávala rodinka a věnovali klukům křídy a větrníky. Ty pravé vánoce nás ale teprv čekají. Unavení jsme usnuli... takže až zítra.