středa 27. listopadu 2013

Krasné hřistě v St. Edwards State Park

St. Edward's bylo kněžské lyceum až do roku 1976. Rok poté byl pozemek prodán státu Washington za účelem zřízení státního parku. V okolí jsou zde krásné stezky až k Washingtonskému jezeru.





Vedle krásné přírody je tu ještě jedno velké bohatsví. Krásné dětské hřiště. Nejkrásnější na něm je, jak vzniklo. Na ceduli stojí "Toto hřiště postavilo ve dnech 21.-27. dubna 2003 přes 2000 dobrovolníků."

Chcete-li podrobněji, stojí tam toto: "V dubnu 2003 přišlo přes 2000 lidí (dětí, rodičů, prarodičů, sousedů a kamarádů) postavit toto hřiště pro děti. Naše mise postavit unikátní a bezpečné hřiště začala mnohem dříve, shromažďováním nápadů a nákresů od zdejších dětí. Po osmnácti měsících plánování a shánění financí začala řízená práce dobrovolníků, kteří tloukli, řezali, šroubovali, pískovali, pokládali cihly, nakládali, hrabali a malovali po sedm dnů od úsvitu do setmění. Když se po slavnostním otevření v neděli 27. dubna stovky dětí radostně nahrnuli na hřiště, všichni jsme se usmívali. Nepostavili jsme jen unikátní hřiště, vybudovali jsme při tom velké přátelství a komunitu. A to bylo to největší dílo."





Na ceduli je také seznam hlavních sponzorů a na 50(!) členů řídící komise zabezpečujících mj. publicitu, fundraising, umělecké provedení, materiály, náčiní, koordinaci dobrovolníků, koordinaci škol, jídlo, konstrukce, hlídání dětí, psaní grantů, webové stránky, účetnictví, výrobu triček, ...

"Community action" (a její zviditelnění a uznání) je tu opravdu enormní, toto je jen jeden drobný střípek. Mám pocit, že jsme doma stále ještě hodně zvyklí, že se nám o vše postará (a má postarat) obec, kraj, stát... a málo věříme, že pokud něco chybí, nebo nefunguje tak, jak má, ve skutečnosti s tím můžeme pohnout sami!

PS Skládám obdiv všem, kdo konají, a přeju jim, aby měli co nejlepší podmínky pro práci, byli patřičně doceněni a aby bylo okolo bylo víc a víc lidí nadšených pomoct!

pátek 8. listopadu 2013

Píšeme (tvořivě!)

Nejen, že tu hodně čteme, psaní se tu pěstuje také ve velkém. Ze školy i školky chodí průběžně domů dopisy od ředitele, učitelů, administrátorů a dalších zaměstnanců... A jednou budou takto psát i děti, takže je potřeba trénovat.

Psaní je pojaté dost jinak než u nás. Předně se neklade tak velký důraz na krasopis. Píše se vesměs tiskace. Šablonu na psací písmo (trochu odlišné od našeho) sice mají třeťáci na lavici před sebou, ale prakticky jsme jej zatím ještě použité neviděli. Prvňáci mají i na šablonách písmo tiskací.


Nevím také, do jaké míry děti dostávají instrukce, jak správně držet tužku (perem nepíšou vůbec). Pravdou je, že mnoho dospěláků ji tu drží dost otřesně.

Kluci taky zatím ještě nedostali domů jediný úkol na přepisování textu nebo písmen. Přiznám se, že u našeho prvňáčka mi to trochu chybělo. Filípek v minulých letech ani příliš rád nekreslil, zápěstí potřebuje roztrénovat. Docela rád si vyplnil první díl české písanky.  Měl to hotové za pár dnů, skoro na posezení. Mám pocit, že od té doby taky trochu míň plete, na kterou stranu se píše šestka nebo devítka.

V prvních třídách se také příliš nehledí na pravopisné chyby. A chyby se příliš neopravují, jde o to děti neodradit a pobídnout je do tvořivého psaní. Jak je zmíněno zde, jisté studie prý prokazují, že děti, které si na začátku pravopis vymýšlí, píší v pozdějším věku správněji, než ty, které se od počátku soustředí na pravopis. (Spelling slov se nicméně později zkouší také a ve vyšších třídách se děti učí, jak si svůj text revidovat.)

Takže pozor, velký důraz se klade na tvořivost! Pár minut se každý den vyučování věnuje deníčku (Daily update), "co je nového". Mladší děti mají na papíru kromě řádků také rámeček, kam mohou něco nakreslit. Naše české děti mají klidně psát česky, než se budou cítit komfortně v angličtině. Už se těším na třídní schůzku, až si počtu, paní učitelka si zatím asi od našich kluků příliš nepočte. Doma je pak pobízíme i do anglického psaní, aspoň pár vět.
Filípek vymyslel první Knock-knock joke. A taky píše domů.

Pokud je za domácí úkol nějaké psaní, jde také o psaní tvořivé. Často na téma "zachoval se dotyčný správně?" nebo "jak se mohl zachovat lépe?", "jak se asi dotyčný cítí?" nebo "co bys mu mohl říct, aby se cítil lépe?" Psaní je někdy uvedené malým vtipem, to je to psaní hned veselejší.


Tvořivého psaní je poměrně hodně. Náš prvňáček(!) teď dostal během týdenních prázdnin kromě běžného balíčku úkolů (z matematiky a čtení) také za úkol napsat paní učitelce tři dopisy (kde byl, s kým byl, co dělal a jak se cítil).



Jako krásný nápad mi přišel také putující deník v Šímově třetí třídě. Acorn je plyšák veverák a každý den je i se svým deníkem u jednoho z dětí. První den byl na návštěvě u paní učitelky. A každý večer si píše deník. Teda, pomáhají mu s tím psaním děti. Můžou vložit i fotografii nebo nakreslit obrázek. Také mají zakomponovat nějaký snadný početní příklad. Šimon a několik dalších spolužáků píše dvojjazyčně. Česky sám (a pěkně psace), s překladem jsme mu pomohli. Anglicky to za něj posledně ještě přečetla paní učitelka, sám četl před třídou česky. Už se těšíme, až zas Acorn dorazí na návštěvu!

Taky Šimon už delší dobu komponuje dopis do své třídy domů, tak snad jej už brzy odešleme!

čtvrtek 7. listopadu 2013

Dveře otevřené

Naučila jsem se tu na univerzitě aktivně používat novou řeč. Řeč dveří. U nás se tolik nepěstuje a možná je to škoda.

Dveře dokořán si přímo říkají o to, abyste, pokud jdete kolem, aspoň pozdravili a třeba i řekli, jak se právě máte nebo na čem pracujete a jak to jde. Přivřené dveře říkají, že se uvnitř sice asi něco řeší, ale pokud potřebujete, klidně můžete zaťukat a vejít. Zavřené dveře, to už je něco výjimečného, nejspíš se uvnitř diskutuje, telefonuje, nebo jí. Lepší je počkat, však za chvíli budou dveře zase otevřené...

Ještě detail, průsvitnné sklo nad dveřmi vám poradí, jestli uvnitř vůbec někdo je. Je opravdu málo dnů, kdy nesvítíme.