Nové řidíčské průkazy a další zařizování

Nejvíce zařizování jsme si užili v létě a na podzim, ihned po příjezdu. Nějakou dobu jsme odkládali zařizování řidičských průkazů.

Na řidičské průkazy z Česka tu je možné jezdit rok. Na kratší pobyt by tedy ani nebylo nutné si ty zdejší vyřizovat, kdyby... kdyby nebylo pojišťovny. Allstate nám povinné ručení na auto bez Washingtonských řidičských průkazů nezřídila vůbec. Geico nás nakonec pojistila s podmínkou, že čísla řidičských průkazů do měsíce... no dobře, tak tedy do půl roku dodáme.

Na vyřízení řidičského průkazu je dobré mít SSN (social security number). Bez něj je proces o notný kus delší. Čekali jsme tedy nejprve na SSN. Moje bylo vystaveno už před lety a na jméno za svobodna. To byl pro personál docela oříšek a změna jména nakonec zabrala několik měsíců. Bylo ale milé, že překlad oddacího listu nežádali po mne, bylo jen nutné počkat, až si jej přeloží.

Igor hned po příjezdu zažádal o dočasné pracovní povolení, tzv. EAD. Teprve s ním je možné zažádat o SSN. V našem případě vyřízení trvalo docela dlouho. Zhruba do měsíce jej pozvali na vyfocení. Do tří měsíců mělo přijít vyrozumění resp. vyžádání dalších dokumentů. Přesně za tři měsíce přišlo vyžádání dokumentů (těch, které jsme už o čtyři měsíce dříve zaslali, pravda možná ne pod později přiděleným číslem). Po Novém roce dorazila EAD, další měsíc zabralo vyřízení SSN.

Takže vesměs na poslední chvíli vyřizujeme řidičské průkazy. U Igora jsme nakonec měsíc před obdržením EAD nastartovali také proces získání řidičského průkazu bez SSN. V rámci prověřování bydliště jej asi po měsíci od podání přihlášky telefonicky zvali na interview, kde bylo nutné doložit dokumenty prokazující místo bydliště. Žel, v nabízeném termínu jsme právě měli naplánovanou cestu po Kalifornii v rámci OLF grantu. "Termín není možné posunout, po návratu z cesty si musíte požádat znovu," zaznělo ze sluchátka. Nakonec to s EAD a SSN bylo přeci jen rychlejší.

Takže tedy konečně skládáme řidičské zkoušky. Přinutilo nás to detailněji si pročíst zdejší pravidla provozu. Udělali jsme si také pár cvičných znalostních testů, takže ty jsme zvládli hravě na výbornou.  Při praktické jízdě jsme si ujasnili, co zde znamená full stop (a naučili se na každé stopce raději napočítat v duchu do tří). Praktická jízda vypadala jako vystřižená z demonstračních videí.


Takže hurá, máme řidičské (a další) průkazy!

Jaká skvělá otázka!

Velmi oceňuji, že tu máme děti. Dokonce se domnívám, že díky nim a zkušenostem ze základní školy si zažívám a lépe chápu rozdíly našich kultur ve vědě a výzkumu. Jeden velký rozdíl se týká schopnosti klást otázky a schopnosti odpovídat na ně.

Uvědomíte si to hned při první prezentaci. Lidé se se zájmem ptají na vše možné. Nejdřív vás to dokonce trochu zaskočí a máte podezření, že vás snad chtějí zkoušet. Trvá chvíli, než se naučíte za otázku poděkovat a je-li trefná, dokonce zvolat "Excelent question!"

Vzpomínám doma na mnoho seminářů, kdy host - přednášející skončil přednášku a následovalo ticho, že by se dalo krájet. V lepším případě měl otázku připravenou vedoucí semináře. Uvědomuji si, že i já mám obavy ptát se. Snad pocit, že se zesměšním otázkou, na kterou je odpověď jasná. Nebo jenom nezkušenost?

Zdejší základní škola našich dětí dává mnoho odpovědí. Kulturu otázek tu přímo pěstují. Chvilka na otázky je v knihovně při čtení, při chvilkách ve třídě na koberci i během vyučování. Jedno z nejčastějších slov, které uslyšíte, je "Questions?"

Na otázky je prostor po vysvětlení pravidel (v muzeu, arboretu nebo jinde). V mnoha třídách každý den na konci vyučování jedno dítko sdílí něco z domova a ostatní děti se vyptávají. Dokonce i po narozeninové oslavě ve výtvarném studiu - malířka děti pobídne, aby se ptaly. A děti se ptají na vše možné: proč je obraz rozpůlený, kdo dělal ty obtisky rukou, co když se barva vylije na zem,... Mám pocit, že jsme doma stále zvyklí děti spíš utišovat než vytvářet prostor na ptaní.

Trénuje se ale také na univerzitě. Má přijít přednášet host? Je k dispozici jeho článek? Den před seminářem je termín pro odeslání otázek k článku. Za domácí úkol :-) Blíží se konference, kde studenti prezentují? Na semináři probíhá nácvik a kolegové se ptají. A tak i já se snažím rozpomemout si na dětství, kdy zvědavost ještě byla větší než ostych... a ptát se.

Nějaké otázky?

Statistika ve službách

O tom, že tu mezioborový výzkum přímo kvete, už bylo napsáno tady. Některé obory z té provázanosti těží víc, jiné méně. Domnívám se, že pro můj obor, statistiku, je to propojení s jinými obory přímo klíčové. Bez něj se totiž statistika stává pouze matematickou vědou (byť ta je sama o sobě kouzelná) a omezí se na úzký okruh jedinců. Teprve vědci z jiných oborů dodávají statistice smysl. A je škoda, pokud se s nimi studenti statistiky během svého studia mnoho nesetkají.


Jak už bylo napsáno dříve, přednášky obecně (statistické přednášky nevyjímaje) jsou tu otevřené i studentům dalších oborů. Těchto přednášek je široká škála, některé mají své prerekvizity, v některých mají při zapisování přednost studenti některých oborů. Najdete tu přednášky od čistě teoretických až po hodně aplikované, kde už se studenti (bio)statistiky mísí se studenty dalších oborů a přednášející někdy rok od roku látku malinko upravuje s ohledem na složení posluchačů. Aby byly přednášky pro tyto studenty přínosné, jsou plné příkladů z jejich vlastních oborů.

Kromě nastartování mezioborové spolupráce v samotných přednáškách je myslím velkou výhodou obecné pozvednutí úrovně schopností analyzovat data. Nejen statistiků, i studentů ostatních oborů.

Výtečným prvkem na propojení mezioborové spolupráce je konzultační seminář, kde se studenti statistiky a biostatistiky přímo učí konzultovat. Jak je patrné z kalendáře, na studenty se tu obrací kolegové ze všech fakult. Na sezení jsou kromě "klienta" (často doktoranda z jiné fakulty) přítomni dva studenti statistiky a jeden ze dvou přednášejících. Sezení vede jeden ze studentů, ten je také zodpovědný za sepsání krátkého souhrnu ze schůzky. Po sezení a odchodu klienta dostává student ihned zpětnou vazbu a tipy na strategie, které může příště využít.

Seminář se také jednou týdně schází. První polovinu tvoří přenášky na různá témata pro konzultování důležitá (organizace a strategie při konzultování, etika statistika, jak na design analýzy, návrh potřebné velikosti vzorku, jak na chybějící pozorování, jak na psaní grantů coby spoluřešitel - statistik,...). Důležitým sdělením zde je: Je potřeba vyrovnat se s faktem, že mnoho z metod, se kterými klienti přijdou, jste třeba coby statistici nikdy neviděli. Máte ale literaturu, máte možnost obrátit se na své kolegy, a jste trénovaní, abyste nové metody pochopili a uměli posoudit, zda je jejich použití na daná data správné.

V druhé části setkání se probírají jednotlivé konzultace. Při složitějších problémech tak všichni dají hlavy dohromady. Studenti se také učí stručně načrtnout design a vysvětlit kolegům, o co šlo. Každý student zpracovává jeden projekt podrobněji a krátce o něm v závěru kurzu prezentuje. Onen šťastlivý klient pak dokonce zdarma obdrží zprávu a hotové analýzy.

Klienti a dotazy, se kterými přichází, se velmi různí. Někteří potřebují pomoci s designem, jiní s porozuměním statistickým metodám v nějakém článku, další se samotnými analýzami (a pracují v různých softwarech). Jejich povědomí o statistických metodách se také různí. A zde jsme opět u výhody statistických přednášek nabízených všem fakultám. Zeptáte-li se a klient vám odpoví, že má za sebou BIOST 511 a teď navštěvuje BIOST 512, je všem přítomným jasné, s jakými metodami už se setkal. A člověk z mých krajů užasne, že toho teda bylo, s čím už se setkal!

No, co si víc přát, než mít něco podobného na mé alma mater :-)

PS I těch konzultačních služeb je tu celé spektrum. Statistici si tak udržují přehled, jaké metody se právě nejvíc využívají. A ti, kteří si přišli nechat poradit, často znatelně vylepší svůj výzkum.