Po narození prvních dvou dětí jsme se domnívali, že už jsme zkušení rodiče. Že ještě mnohé o výchově dětí nevíme, nás přesvědčilo naše třetí dítko. To, co fungovalo na první dva, vůbec nefungovalo na třetí. Tady v Seattlu jsme díky Lukáškovi poznali zdejší školku a naučili jsme se přistupovat k dětem víc individuálně.
Nutno přiznat, že to byla zkušenost poměrně drahá. Klobouk dolů před tou spoustou práce, kterou s poměrně malým finančním obnosem odvedou české státní školky! Měli jsme vždy štěstí na paní učitelky plné nadšení a kreativity.
Zdejší státní školky (tzv. Head Start) jsou pouze pro nejchudší rodiny. Další cenově přístupnou variantou jsou tzv. Co-op, kde se předpokládá poměrně velké zapojení a výpomoc rodičů. Děti do Co-opů v našem okolí ale chodí pouze třikrát týdně na dvě a půl hodiny, což nám i s ohledem na cestu tam a zpět přišlo krátké. Navíc, o něco dříve, než jsme na Co-opy narazili, jsme už měli školku vybranou. Naše školka byla nezisková, přesto se školkovné pohybovalo v řádu 10 dolarů za hodinu. Děti sem běžně chodily jen na několik dopolední v týdnu, aby byly lépe připravené do školy. Podobně i naše dítko chodilo do školky jen dvě dopoledne, aby pochytilo trochu angličtiny a zkušeností. Zkušenost to byla nakonec výtečná i pro nás. A stála za to.
Jaké inspirace jsme si tedy odnesli?
První postřeh našeho čtyřletého chlapečka byl: "Jak to, že Mr. Jasen je kluk, když paní učitelky jsou přeci holky". To, že je pan učitel Jasen černoch, už ani nekomentoval, že by známky aklimatizace? Uvědomili jsme si, že výchova malých dětí u nás leží do velké míry jen na bedrech žen a že je to možná škoda.
Velké množství dobře dostupných informací
Na větší množství informací, písemně zformulovaných pravidel a doporučení, ale také korespondence už jsme si tu zvykli. V první moment si ní totiž můžete připadat být docela zahlceni. V naší školce vypadala následovně:
Noví rodiče měli za úkol přečíst a podepsat 30 stránkový manuál "jak na to", kde kromě vize, kurikula a kontaktů byla popsána všechna pravidla, očekávání, rady a doporučení.
Nástěnky obsahovaly informace o učitelích, běžném harmonogramu dne i kalendář událostí na celý měsíc. Tyto i další informace nás také čekaly (spolu s Lukyho výtvarnými výtvory) v naší složce u dveří - vytištěné tedy byly všechny informace o výletech, odpoledních kroužcích, fundraisingových akcích apod. Na záplavu papírů si tu pravda stále ještě teprv zvykáme - mají tu víc stromů než u nás a papírem se opravdu nešetří.
Zmíněný kalendář s akcemi na celý měsíc byl velmi nápomocný pro
motivaci i pro ujasnění, které dny Luky do školky chodí. Bylo pro nás také snazší si některé akce zapamatovat, než kdyby pouze viselo upozornění na nástěnce. Na každý den
bylo něco speciálního. Den klobouků, gumových kačenek, přines si
plyšáka, oblíbenou knížku, klaun ve třídě, kreslíme na kameny, obleč si růžovou... Ani jsme nevěděli, kolik dnů jde slavit:
narozeniny Mikimause, Leonarda daVinciho... Někteří rodiče jsou zapomnětliví a některé děti klobouky a kačenky nosit nechtějí, vše bylo naštěstí zcela dobrovolné. Každý týden byl také dedikovaný jednomu písmenu, číslu, jedné zemi a barvě.
Obzvláště jsme ocenili každodenní zprávu ze školky. Polovina kolonek byla kopírovaná pro všechny děti (datum, učitelský tým, nabídnutá činnost), několik kolonek personalizovaných: "Moje nálada dnes byla...", "Zdá se, že roste můj zájem o.." a "Dnes jsem byl skvělý v...". Jednoduchý papírek nám hodně pomohl navázat s naším ne právě sdílným chlapečkem komunikaci o zážitcích z daného dne. Každý den jsme se snažili vyhradit si chvilku na jeho společné přečtení.
Tato zprávička byla vždy pozitivní. Pokud snad bylo něco negativního, ohrožujícího bezpečnost ostatních, na to už sloužil žlutý papírek (a napotřetí by byl už asi červený). Tam stálo, co se stalo za problém, jaká opatření učitelé podnikli a o čem prosí rodiče, aby s dítětem promluvili. Jeden žlutý papírek nám domů přišel a problém se podařilo vyřešit překvapivě rychle.
Mnoho informací přicházelo také po e-mailu. Ten pravidelný týdenní obsahoval strukturované informace a krátký odstavec od ředitelky, hlavní administrátorky a třídního učitele.
 |
| Dnes Ty jsi Ty, to je pravdivější než pravda. A není nikdo na světě, kdo je víc jako ty, než jsi TY. |
Hlavním rozdílem v české a americké kultuře a vzdělávání obecně je americký důraz na jedinečnost. Ono to tu při té směsi různých národností a kultur asi jinak ani nejde.
 | ||
"Vše o mně" - poster, který děti doma za pomoci rodičů vyrobily a ve školce pak prezentovaly |
Zatímco v českých školách a školkách se často snažíme dostat všechny děti na stejnou úroveň - ať už v psaní, čtení, cvičení nebo kreslení sluníček, zdejší školy a školky úpěnlivě hledají na dítěti, v čem je výjimečné, a to se snaží zdůraznit. Vyzdvižení Lukyho schopností řešit hlavolamy a rozeznávat čísla a znaky mu dodalo sebedůvěru, až se nakonec odvážil zkusit i ty činnosti, v kterých si nevěřil - kreslit a později i promluvit anglicky.
Spolupráce učitelů a rodičů na vývoji dítěte
Také jsme si tu uvědomili, jak důležitá je spolupráce rodičů a učitelů na rozvoji dítěte. Prvním krokem na začátku školního roku tu byl dotazník o dítěti: při zápisu rodiče vyplnili, s kým dítě žije, jaké svátky slaví, v jakém prostředí se nejlépe učí a rozvíjí, co by měli učitelé vědět o jeho fyzickém rozvoji, a co o jeho sociálních, emočních nebo akademických potřebách, co o jeho jazykové vybavenosti, jak je na tom s jídlem, jak s toaletou, jaké metody rodiče používají aby dítě ukáznili, jaké aby jej zklidnili, jaké jsou jeho obvyklé aktivity, a co dalšího by jestě učitelé měli vědět. Po několika měsících rodiče vyplňovali také dotazník o vývoji dítěte, naše školka používala dotazník ASQ-3. Zde už byly dost specifické otázky týkající se řeči, pohybových dovedností a sociálních schopností. Část otázek vyplňovali také učitelé.
Později na podzim a na jaře nás pak čekaly dvě 15-minutové individuální schůzky s učitelským týmem - třídním učitelem, administrátorkou a ředitelkou centra. V Česku jsou takové schůzky vyhrazené na řešení problémových situací. A že první schůzka shodou okolností padla na týden poté, co jsme obdrželi žlutý ("problémový") lísteček, chystali jsme si dovysvětlení a obranu našeho dítěte. Čekalo nás velké překvapení. V prvních deseti minutách učitelský tým skvěle vystihl všechny Lukyho přednosti (a vlastně i jeho nedostatky byly podané jako přednosti: zatím je ještě pozadu s angličtinou, ale už několikrát přišel a snažil se něco říct... teď už to půjde vše snáz). Třídní učitel nám popsal, jaké strategie si myslí, že na Lukyho fungují - předvedl nám třeba, jak v kroužku Luky sedával s očima přikrytýma a jak poprvé zvědavě vykoukl, když se mluvilo o číslech. Také učitelé shrnuli výsledky z vyplněných dotazníků a jejich vlastní pozorování a doporučili, na co si myslí, že bychom se teď my i oni měli při jeho rozvíjení dále soustředit. To už jsme nabyli důvěry, že našemu dítěti rozumí a mají snahu mu co nejvíc pomoci. Na dotaz, zda máme my nějaké obavy, jsme pak neváhali rozebírat žhavější témata a probrat blíže žlutý papírek, Lukyho nelásku ke kreslení nebo naši obavu, zda rozeznává barvy.
Umíme vychovávat vůdčí osobnosti?
Jedna z námi zmíněných obav se týkala obliby našeho nejmladšího rozhodovat a řídit. Jasná představa o tom, jak by co mělo vypadat, od snídaně až po odpolední procházku, nám hlavně v době, kdy neuměl ještě mluvit, přinesla mnoho slziček. Ale také úsměvů, je veselé, když sotva tříletý chlapeček nachystá starším bratrům botičky a pobízí je, aby si s tím obouváním pospíšili. Naše obavy směřovaly k jeho neochotě být příliš řízený. Reakce učitelů nám opět vzala dech. Váš syn je vůdčí typ? To je přeci výtečné, takoví lidé jsou velmi potřeba. To je dobře, že to víme. Dáme mu příležitost. Naučíme ho, jak organizovat, aby se to líbilo i ostatním. A taky to, že nemůže řídit stále a musí poslouchat i ostatní, aby pak ostatní poslouchali jeho. Někdy takovým dětem také pomáhá místo přímého povelu, aby si umyly ruce, prosba, aby dohlédly, že si všichni dobře umyjí ruce, aby je měli čisté na oběd.
Užasli jsme. Uvědomili jsme si přitom totiž skutečnost, jak i v nás je zakořeněná představa, že malé dítě by mělo především poslouchat a že je za něj potřeba vše rozhodnout... Kolik důležitých dovedností se ale dítě při takovém přístupu nemá možnost naučit: rozhodovat se, diskutovat, organizovat sebe a ostatní a být zodpovědné.Rok utekl jako voda. Na konci roku nás čekala první americká promoce. Nečekali jsme, že prvním naším absolventem bude právě ten čtyřletý. V pěti letech se tu nastupuje do školy a Lukášek dostal příležitost si tu letos Kindergarten vyzkoušet. O krásné české pasování na předškoláka zdá se přišel. I o další ryze české krásné zážitky, třeba o školku v přírodě. Teprve po několika měsících nám došlo, že tímto nám asi zcela končí školkové období našich dětí. Jedno z nejkrásnějších a pro rozvoj dítěte nejdůležitějších.
