Krasné hřistě v St. Edwards State Park

St. Edward's bylo kněžské lyceum až do roku 1976. Rok poté byl pozemek prodán státu Washington za účelem zřízení státního parku. V okolí jsou zde krásné stezky až k Washingtonskému jezeru.

Vedle krásné přírody je tu ještě jedno velké bohatsví. Krásné dětské hřiště. Nejkrásnější na něm je, jak vzniklo. Na ceduli stojí "Toto hřiště postavilo ve dnech 21.-27. dubna 2003 přes 2000 dobrovolníků."

Chcete-li podrobněji, stojí tam toto: "V dubnu 2003 přišlo přes 2000 lidí (dětí, rodičů, prarodičů, sousedů a kamarádů) postavit toto hřiště pro děti. Naše mise postavit unikátní a bezpečné hřiště začala mnohem dříve, shromažďováním nápadů a nákresů od zdejších dětí. Po osmnácti měsících plánování a shánění financí začala řízená práce dobrovolníků, kteří tloukli, řezali, šroubovali, pískovali, pokládali cihly, nakládali, hrabali a malovali po sedm dnů od úsvitu do setmění. Když se po slavnostním otevření v neděli 27. dubna stovky dětí radostně nahrnuli na hřiště, všichni jsme se usmívali. Nepostavili jsme jen unikátní hřiště, vybudovali jsme při tom velké přátelství a komunitu. A to bylo to největší dílo."

Na ceduli je také seznam hlavních sponzorů a na 50(!) členů řídící komise zabezpečujících mj. publicitu, fundraising, umělecké provedení, materiály, náčiní, koordinaci dobrovolníků, koordinaci škol, jídlo, konstrukce, hlídání dětí, psaní grantů, webové stránky, účetnictví, výrobu triček, ...

"Community action" (a její zviditelnění a uznání) je tu opravdu enormní, toto je jen jeden drobný střípek. Mám pocit, že jsme doma stále ještě hodně zvyklí, že se nám o vše postará (a má postarat) obec, kraj, stát... a málo věříme, že pokud něco chybí, nebo nefunguje tak, jak má, ve skutečnosti s tím můžeme pohnout sami!

PS Skládám obdiv všem, kdo konají, a přeju jim, aby měli co nejlepší podmínky pro práci, byli patřičně doceněni a aby bylo okolo bylo víc a víc lidí nadšených pomoct!

Další atrakce v Seattlu

Abychom děti nevyčerpali jen zařizováním, prokládáme jej výlety po Seattlu. K aktivitě nás nutí taky omezená platnost Seattle City Pass. Pár dnů po výletu lodí tedy míříme konečně na Seattle Space Needle s nádherným rozhledem na město.

Z rozhledny míříme do EMP Museum dozvědět se více o rodácích ze Seattlu Jimi Hendrixovi a Kurtu Cobainovi. Děti ocenily výstavu Sci-Fi a asi nejvíc si užily Lab, kde si mohly vyzkoušet hru na bicí, kytaru, klávesy, nebo vícehlasy v samostatných studiích.

Další den míříme do Pacific Science Center. U vchodu nás vítá průřez záchodem, následuje velké množství pokusů a na závěr 3D kino. Film Putování motýlů jsme žel nestihli. Ocenili jsme ale nakonec i Air Racers, film popisující historii i současnost znamých leteckých závodů v Renu, Nevadě.

  
Další z dnů byl věnován návštěvě Seattle aquarium, kde jsme si mohli pohladit hvězdice a sasanky. Kluky uchvátilo povídání u akvária s chobotnicí a krmení mořských vyder. A víte, jak tráví hvězdice? Vytáhne žaludek ven z těla, obalí ním kořist, stráví ji venku a teprv ztrávenou zatáhne i s žaludkem zpět.

 Vypravili jsme se také do Woodland Park ZOO. Beruška zavzpomínala na pražskou ZOO, kde jí vstup neodepřeli. V Seattlu pejsci žel do ZOO nesmí. Je tu o něco menší hustota zvířat než v pražské ZOO. Zvířata jsou víc řazena dle kontinentů. U příslušných zvířat jsou také další prvky přibližující danou oblast: Výhled na zebry je třeba pojat jako třída základní školy v Africe, s lavicemi, tabulí, mapou, lebkami a nástroji k lovu. Milé bylo krmení andulek (tyčinka se zobáním za dolar), nebo možnost podívat se zblízka na tarantuli.

Den čtvrtý: Magnuson Park

Zatímco Igi vyrazil na osmihodinovou jízdu autobusem do Oregonu, my jsme si naplánovali menší výlet do přilehlého Magnuson Parku, vzdáleného asi 10 minut chůze. Před odchodem jsme se u dveří seznámili s milými sousedy Kristin a malým Torinem, kteří právě vyráželi na týden pod stan. Až se vrátí, máme dorazit na večeři.

V Magnuson parku je několik hřišť (třeba basebalové, nebo několik tenisových - ty jsou zdarma). Roste tu taky mraky ostružin. Je tu několik jezírek, hlavně ale obrovské jezero - Washington lake. A dá se v něm koupat! 

 

Než jsme k jezeru dorazili, vykoupalo se v něm mj. několik baptistů, kteří tu měli seanci - křest s velkým hudebním doprovodem. Pak se do vody vrhli naši tři kluci a nakonec jsem také neodolala. Jedině Beruška se, jako obvykle, zlomit nenechla. Je tu malá pláž, plavat se dá ale také mimo ni.

 

 

Kousek dál je kite hill, tedy kopec na pouštění draků. Kromě draků kluci obdivovali paní, která trénovala s padákem. Za kopcem je Off-leash area, tedy zóna, kde lze vypustit pejska bez vodítka. Běhá tu hromady šťastných pejsků. Jen Beruška působila poněkud frustrovaně a že už jsme toho taky měli dost, stáhli jsme se k domovu. V dolní části Radfordu se vystěhovávala rodinka a věnovali klukům křídy a větrníky. Ty pravé vánoce nás ale teprv čekají. Unavení jsme usnuli... takže až zítra.

Den třetí: centrum Seattlu

Kamarádi (kteří se vrátili z Fulbrighta teprv před pár týdny) nám v Oregonu nechali veledárek v podobě auta naloženého věcmi. Dnes tedy jdeme do města obhlédnout, odkud se jede autobusem do Oregonu. A když už jsme ve městě, nenecháme si ujít centrum Seattlu.

Nemáme žádného turistického průvodce, jasnou dominantou města je tzv. Space Needle (vyhlídková věž Vesmírná jehla), míříme tedy k ní. Od autobusové zastávky k ní jede Monorail.

U Space Needle jsme se o Seattlu vskutku dozvěděli vše podstatné. Také jsme si zakoupili City Pass, tedy vstupenky na sedm hlavních atrakcí za výhodnou cenu. Snad je za těch devět dnů vedle dalšího zařizování stihneme všechny obejít. Space Needle nakonec vynecháváme, na jindy si necháváme také muzeum rocku (Kurt Cobain z Nirvany!)

Dnes nakonec míříme k přístavu. A vyrážíme na první atrakci - výlet lodí.

Na lodi jsme potkali slovenskou rodinku s pěti dětmi, z Utahu. Z lodě jsou krásné výhledy na město, na moře s jachtami i na hory. Děti ale nejvíc zaujal výhled na kontejnerovou loď. Její vyložení a naložení prý trvá asi 36 hodin. V kontejnerech se z Asie přepravuje vše možné - hodinky, co máte na ruce, foťáky, kterými fotíte, boty, které máte na nohách...

Domů se vrácíme později než včera (časový posun se pomalu srovnává). Opět harmonikovým autobusem. Jinak jízda busem stojí 2.50/2.25 (ve špičce/mimo špičku), 1.25 děti nad 6 let, lístek je přestupní. MHD (provozuje ji společnost s příznačným jménem Metro) na ameriku úžasná. A víte, na co jsou provázky na oknech? Znamení řidiči, že chcete zastavit. Zdá se, že na znamení jsou tu snad všechny zastávky.