Nové řidíčské průkazy a další zařizování

Nejvíce zařizování jsme si užili v létě a na podzim, ihned po příjezdu. Nějakou dobu jsme odkládali zařizování řidičských průkazů.

Na řidičské průkazy z Česka tu je možné jezdit rok. Na kratší pobyt by tedy ani nebylo nutné si ty zdejší vyřizovat, kdyby... kdyby nebylo pojišťovny. Allstate nám povinné ručení na auto bez Washingtonských řidičských průkazů nezřídila vůbec. Geico nás nakonec pojistila s podmínkou, že čísla řidičských průkazů do měsíce... no dobře, tak tedy do půl roku dodáme.

Na vyřízení řidičského průkazu je dobré mít SSN (social security number). Bez něj je proces o notný kus delší. Čekali jsme tedy nejprve na SSN. Moje bylo vystaveno už před lety a na jméno za svobodna. To byl pro personál docela oříšek a změna jména nakonec zabrala několik měsíců. Bylo ale milé, že překlad oddacího listu nežádali po mne, bylo jen nutné počkat, až si jej přeloží.

Igor hned po příjezdu zažádal o dočasné pracovní povolení, tzv. EAD. Teprve s ním je možné zažádat o SSN. V našem případě vyřízení trvalo docela dlouho. Zhruba do měsíce jej pozvali na vyfocení. Do tří měsíců mělo přijít vyrozumění resp. vyžádání dalších dokumentů. Přesně za tři měsíce přišlo vyžádání dokumentů (těch, které jsme už o čtyři měsíce dříve zaslali, pravda možná ne pod později přiděleným číslem). Po Novém roce dorazila EAD, další měsíc zabralo vyřízení SSN.

Takže vesměs na poslední chvíli vyřizujeme řidičské průkazy. U Igora jsme nakonec měsíc před obdržením EAD nastartovali také proces získání řidičského průkazu bez SSN. V rámci prověřování bydliště jej asi po měsíci od podání přihlášky telefonicky zvali na interview, kde bylo nutné doložit dokumenty prokazující místo bydliště. Žel, v nabízeném termínu jsme právě měli naplánovanou cestu po Kalifornii v rámci OLF grantu. "Termín není možné posunout, po návratu z cesty si musíte požádat znovu," zaznělo ze sluchátka. Nakonec to s EAD a SSN bylo přeci jen rychlejší.

Takže tedy konečně skládáme řidičské zkoušky. Přinutilo nás to detailněji si pročíst zdejší pravidla provozu. Udělali jsme si také pár cvičných znalostních testů, takže ty jsme zvládli hravě na výbornou.  Při praktické jízdě jsme si ujasnili, co zde znamená full stop (a naučili se na každé stopce raději napočítat v duchu do tří). Praktická jízda vypadala jako vystřižená z demonstračních videí.


Takže hurá, máme řidičské (a další) průkazy!

Zařizujeme formality

Kromě shánění vybavení do bytu byly první dny plné zařizování formalit.

Co nejdříve bylo potřeba zformalizovat koupi auta. Dokument prokazující vlastnictví auta se nazývá Title. Jsou na něm rovnou připravené kolonky na údaje a podpisy prodávajícího (vlastníka) a případného kupujícího, rozhodnete-li se auto prodat. Předvyplněnou Title jsme si přivezli už od kamarádů z Prahy. V licencing office jsme se dozvěděli, že auto má svou tabulkovou hodnotu podle značky a roku výroby, ze které kupující odvádí přibližně 10% daň. Pokud auto kupujeme za míň (v našem případě za míň než polovinu) a chceme platit daň z menší sumy, musíme doložit odhad ceny potřebných oprav. Jedeme tedy do Fordu, nechat za stovku auto důkladně prohlédnout. Po dvou hodinách (strávených na pláži u jezera) je pro nás auto připraveno spolu s asi 20 stránkovým soupisem. Nejprve tabulka s přehledem důležitých a méně důležitých potřebných oprav. Poté podrobný položkový rozpis s fotkami, jak vypadá součástka správně, a jak vypadá, když nefunguje. Fotky doprovází vysvětlení, proč je důležitá oprava. Nakonec cena, kolik by daná oprava stála. Jásám, že se daň podařilo patřičně snížit. Igor pomalu propadá depresi, soupisem listuje ještě několik následujících večerů a plánuje opravy. Z licencing office hrdě odnášíme novou značku.

Napříště už nám ten vjezd do jednosměrky v centru a přímo před policajtama tak lehce neprojde. Už jsme totiž zdejší.

Dalším oříškem bylo povinné ručení. Nejbližší pojišťovna Allstate nám totiž bez Washingtonského řidičáku auto odmítla pojistit. Trochu nás to vyděsilo. Z domova se nicméně během chvilky podařilo po telefonu vyřídit pojištění u GEICO. Americký řidičák po nás sice chtějí také, dali nám na něj ale čas - optimálně do měsíce, případně do půl roku.

Vyřízení řidičáku už jsme zjišťovali také. Víme už, že budeme muset skládat zkoušky. Vyřízení jde ale výrazně rychleji, máme-li social security number. Rozhodli jsme se tedy počkat na něj. Můj případ je pikantní, neboť už mi jedno social security number před lety vystaveno bylo, na jméno za svobodna. Igorovo social security number je zase závislé na vydání dočasného pracovního povolení (EAD), o které si coby držitel J-2 víza zažádal. Brzy doufám přibydou naše zkušenosti na tomto poli (snad jen pozitivní).


Mezi milé povinnosti patřila návštěva univerzity. Tady mne čekalo velmi milé uvítaní jak od Eleny, tak od Thomase. Také pracovna ihned naproti Eleně. Zahájili jsme proces k získání mé univerzitní ID karty (Husky card). Poprvé se také procházím po krásném campusu univerzity. O té ale více něky příště.

Zabydlujeme se

Kromě Fialů nám tu vánoce připravilo několik dalších lidí, všem moc děkujeme. Thomas zapůjčil dvě skládací židle, Veronika další nádobí a příbory do kuchyně. Sousedka Kazumi, která odlétala včera, nám věnovala luxusní zánovní matraci, polštáře, další nádobí a dokonce malou stolní tiskárnu s kopírkou a scannerem. Kristin, která se včera vrátila ze stanování, nám po mé zmínce, že plánujeme zakoupit stan na výlety, věnovala jeden stan pro 8 osob. Pro jejich tříčlennou rodinu je prý příliš velký.

Matrace i stan měly původně namířeno do Armády spásy nebo do Goodwill, kam je třeba za rok také odevzdáme. Možnost věnovat nepotřebné věci potřebným tu je dobře propracovaná, stačí naložit do auta a drive through (projet výkladištěm). Pro větší věci, jako je zmíněná matrace, si také zdrama rádi přijedou. V Goodwill i armádě spásy lze také věci levně nakoupit, my odtud máme několik doplňků do domácnosti.


Další věci sháníme přes místní Radfordí sociální síť, kam občas někdo dá inzerát, že něco prodává (nebo věnuje, jako Kazumi). Tak jsme zakoupili první stoleček od Amy. Výhodou je, že si člověk přenese nábytek přes ulici a má ho doma.

Dobrým zdrojem nábytku je také obchod s použitým zbožím místní univerzity zvaný Surplus. Pro veřejnost je otevřený vždy v úterý a dají se v něm za 5 dolarů sehnat funční kancelářské židle. O něco málo dražší jsou pak stoly, regály, počítače, monitory aj.

Většinu nábytku ale nakonec kupujeme přes craigslist.org. I tady se dá mnoho věcí získat zadarmo, lepší věci jsou ale rychle pryč a už několikrát jsme to nestihli. Zalevno jsme tedy koupili sedačku, jídlení stůl, postel a také dva pracovní stoly - větší do pracovny (tak nazýváme výklenek v ložnici), menší k dětem do pokojíku.

Nenechali jsme si ujít také zdejší oblíbené garage sales. Lidé vyskládají vše, co chtějí prodat, na dvorek nebo do garáže a prodávají. Zakoupili jsme tak sklenice, hrnečky, a krásný set talířků s námořnickým motivem. Přemýšlím, proč se u nás garage sales moc nekonají. Možná se lidé obecně míň stěhují.

Poslední drobnosti nakupujeme v IKEA. I daleko od domova tu člověk najde dobře známé věci a za známé ceny. Máme tedy už i ramínka a "police" a hurá, věci můžou z kufrů ven. Pro člověka s organizačním duchem přímo potěšení

Den pátý: Vánoce v srpnu a Seattleschools

Ráno nás čekalo pod okny naložené auto z Eugene. Hotové vánoce. Bytem zní znělka z mašinky Tomáš, do skříněk skládáme talíře, na matrace vedle spacáků peřiny a polštáře. Fialky, díky za vše!!!

A také vyrážíme na první cestu autem po Seattlu. Na dnešek jsme naplánovali zápis do školy.


V Seattlu mají školy centrální office, Seattleschools.org. Tady odevzdáváme přihlášky, immunization form s datumy všech! očkování. A jelikož rodný jazyk dětí není angličtina, jsou důkladně otestované. Po půlhodině přibíhá Šimon "Vůbec nic jsem nerozuměl, ale všechno jsem zvládl". Chvíli po něm Filip, oba s dobrým pocitem. Jsou zařazeni jako začátečníci, mají tedy nárok na půlhodinu individuání výuky denně v naší spádové škole, nebo se můžeme rozhodnout pro školu, která je dál a kde by se jim věnovali ještě více. Bereme spádovou školu (máme ji přeci za domem).

S autem se nakupuje mnohem snáz, ze Safeway tentokrát odvážíme i větší položky. Doma poprvé pereme (v autě byl prášek), sušíme, vaříme (vývar a kuře s rýží, prý balzám na břicho) a myjeme nádobí v myčce. Jeden člen rodiny už dokonce při jídle sedí na židli! :-)