Co nejdříve bylo potřeba zformalizovat koupi auta. Dokument prokazující vlastnictví auta se nazývá Title. Jsou na něm rovnou připravené kolonky na údaje a podpisy prodávajícího (vlastníka) a případného kupujícího, rozhodnete-li se auto prodat. Předvyplněnou Title jsme si přivezli už od kamarádů z Prahy. V licencing office jsme se dozvěděli, že auto má svou tabulkovou hodnotu podle značky a roku výroby, ze které kupující odvádí přibližně 10% daň. Pokud auto kupujeme za míň (v našem případě za míň než polovinu) a chceme platit daň z menší sumy, musíme doložit odhad ceny potřebných oprav. Jedeme tedy do Fordu, nechat za stovku auto důkladně prohlédnout. Po dvou hodinách (strávených na pláži u jezera) je pro nás auto připraveno spolu s asi 20 stránkovým soupisem. Nejprve tabulka s přehledem důležitých a méně důležitých potřebných oprav. Poté podrobný položkový rozpis s fotkami, jak vypadá součástka správně, a jak vypadá, když nefunguje. Fotky doprovází vysvětlení, proč je důležitá oprava. Nakonec cena, kolik by daná oprava stála. Jásám, že se daň podařilo patřičně snížit. Igor pomalu propadá depresi, soupisem listuje ještě několik následujících večerů a plánuje opravy. Z licencing office hrdě odnášíme novou značku.
Napříště už nám ten vjezd do jednosměrky v centru a přímo před policajtama tak lehce neprojde. Už jsme totiž zdejší.
Dalším oříškem bylo povinné ručení. Nejbližší pojišťovna Allstate nám totiž bez Washingtonského řidičáku auto odmítla pojistit. Trochu nás to vyděsilo. Z domova se nicméně během chvilky podařilo po telefonu vyřídit pojištění u GEICO. Americký řidičák po nás sice chtějí také, dali nám na něj ale čas - optimálně do měsíce, případně do půl roku.
Vyřízení řidičáku už jsme zjišťovali také. Víme už, že budeme muset skládat zkoušky. Vyřízení jde ale výrazně rychleji, máme-li social security number. Rozhodli jsme se tedy počkat na něj. Můj případ je pikantní, neboť už mi jedno social security number před lety vystaveno bylo, na jméno za svobodna. Igorovo social security number je zase závislé na vydání dočasného pracovního povolení (EAD), o které si coby držitel J-2 víza zažádal. Brzy doufám přibydou naše zkušenosti na tomto poli (snad jen pozitivní).
Mezi milé povinnosti patřila návštěva univerzity. Tady mne čekalo velmi milé uvítaní jak od Eleny, tak od Thomase. Také pracovna ihned naproti Eleně. Zahájili jsme proces k získání mé univerzitní ID karty (Husky card). Poprvé se také procházím po krásném campusu univerzity. O té ale více něky příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat