Na celém světě je takových dětí hromada. I u nás doma měly děti spolužáky z jiných zemí, děti s jinou mateřštinou: holčičku z Thajska, chlapečka z Ukrajiny nebo z Turecka. Zatím jsou u nás stále spíš výjimkou a pomoci jim myslím umíme jenom málo.
Školu i učitele jistě stojí takové děti více práce. Rodiče mohou být také chudší, a nemít prostředky, čas nebo schopnost zapojit se do školních aktivit a škole pomoci tak, jako domácí (o míře, kterou zdejší rodiče školu podporují, více někdy příště). Na druhou stranu mohou v sobě mít tyto děti velký potenciál: být zdrojem mnoha inspirací, jiných pohledů na svět, a jednou možná vaši hostitelé v jejich rodné zemi nebo propojujícími články mezi zeměmi. Pomoci jim určitě stojí za to!
Dětem, jako jsou ty naše, se tu říká English Language Learners (ELL, ti, co se anglicky teprv učí). Na naší škole jich je asi 30%. Učitelé jsou tu na tyto děti zvyklí. Na začátku školního roku třeba své pokyny často doprovází názornou demonstrací, kartičkami nebo posunky. O ELLáčky se také stará čtyřčlenný tým specializovaných učitelů. Zdejší škola je tedy plná inspirací, jak na to!
Jak tedy pomáháme našim ELLáčkům?
První rady jsme obdrželi od ELL učitelky hned na začátku školního roku. Přesto nám chvíli trvalo, než jsme se v tom zorientovali, nebo lépe řečeno než jsme uvěřili, že zmíněné rady jsou opravdu to nejlepší a nejdůležitější, co lze pro své děti na začátku udělat. Mezi radami stálo:
1. Hodně s dětmi čtěte ve vašem rodném jazyce a povídejte si o tom, co čtete. Vyprávějte příběhy ve vašem rodném jazyce. Silné komunikační dovednosti v rodném jazyce pomohou dítěti rozvinout jeho angličtinu.
2. Mluvte s dítětem o škole ve vašem rodném jazyce. Mluvte o tom, proč je škola důležitá, mluvte o pravidlech ve škole a proč jsou pravidla důležitá.
3. Mluvte hodně o vašich pocitech ve vašem rodném jazyce a nechtě dítě mluvit o jeho pocitech.
4. Čtěte s dítětem každý den v angličtině, poslouchejte jeho čtení v angličtině. Ptejte se jej na čtený příběh ve vašem rodném jazyce (později v angličtině).
5. Navštěvujte knihovnu a půjčujte si společně knížky.
6. Pomozte dítěti, aby hrací čas trávilo také s anglicky mluvícími dětmi.
7. Zjistěte, jaké domácí úkoly se od dítěte očekávají. Zajistěte dítěti klidný čas na domácí úkoly. Vysvětlete mu, proč jsou pro něj úkoly důležité. Podívejte se na hotové úkoly dětí a zkontrolujte, zda je práce kompletní.
8. Zajistěte, aby dítě bylo ve škole včas.
9. Nebojte se promluvit s učitelem, máte-li nějaké obavy. Je-li potřeba, zajistíme vám překladatele!
10. Kdykoliv potřebujete, nebojte se požádat ELL tým o pomoc!
Hlavním překvapením byl silný důraz na rodný jazyk. V Česku jsme se setkali s názorem, že rodina cizojazyčného dítěte dělá chybu, když na své dítě doma nemluví česky. Opak je prosazován zde! Neodepírejte dítěti jeho rodný jazyk!
Osvědčilo se nám každý večer mluvit o škole. Děti den za dnem objevovaly nové věci (co jak funguje v jídelně, v knihovně, na tělocviku, ve třídě) a večer si je vzájemně vysvětlovaly. Kluci měli také velké štěstí, že první měsíce měli ve škole přestávku ve stejném čase a mohli vše důležité probrat. Kolikrát šlo o veselé maličkosti, až nás překvapilo, jak můžou být frustrující. Filípek třeba nebyl schopen na obědě říct, že si nepřeje mléko, skončilo tedy u něj na tácku. Co ale s nevypitým mlékem? Po chvíli pozorování zjistil, že děti, které své mléko nedopily, jej vylévají do velké nádoby. Tak své mléko otevřel a vylil ho tam také. Šimon mu vysvětlil, kam se dává neotevřené mléko, aby si jej mohly brát děti, které si obědy nekupují. Dodali jsme mu také sebedůvěry, aby se nebál příště říct "No, please!" Podobných situací jsme první týdny po večerním čtení probírali mnoho.
Mluvili jsme také hodně o tom, jak je to těžké nerozumět a neumět říct, co chcete, ale jak pro děti jednou bude výtečné, až se budou moci domluvit dalším jazykem a přečíst si mnoho zajímavých knížek. Zdejší knihovny plné krásných knížek byly a jsou skvělou motivací.
Velké skoky děti dělaly mezi kamarády, kteří neuměli česky. První měsíce se nejlépe cítily s jinými ELLáčky, že jich je na naší škole mnoho, bylo velkou výhodou. Velké skoky ale kluci dělali také po setkáních s novými českými kamarády. Po měsících bez česky mluvících vrstevníků se mohli naplno opřít do vyprávění vtipů a promluvit si s dalšími dětmi o všem, o čem chtěli. Teprv po prvním "českém" výletě jsme si uvědomili všechny aspekty doporučení "neodepírat rodný jazyk": rodina na to mnohdy nestačí. Díky všem zdejším českým kamarádům, které tu máme!
Velkou pomocí byly dobře na míru nastavené domácí úkoly jedné z paní učitelek. Každý zvládnutý úkol nesmírně dodával sebevědůvěry. Více nejistoty jsme zažili u mladšího z kluků, kde úkolů bylo málo, ale zcela mimo jeho možnosti. Tady jsme nakonec úkoly vymýšleli sami a zajásali jsme, když nám dorazily české písanky a slabikář. Obojí nakonec velmi pomohlo.
Překvapilo nás, že naše děti nedostávají žádné lekce angličtiny, tedy alespoň ne takové, na jaké jsme zvyklí u nás doma. Čekali jsme učebnici angličtiny, žádná ale nebyla a není. Angličtina se tu učí převážně skrze čtení. Také ELL učitelé s našimi dětmi převážně četli.
Vedle ELL týmu jsme se do pomoci opřeli jako tým také my rodiče:
Rodiče chodí pomáhat číst s jednotlivými ELL dětmi.
Dali jsme dohromady webové odkazy, které obsahují mnoho tipů pro nováčky.
Rozběhli jsme měsíční schůzky pro ELL rodiny.
Na jedné z takových schůzek jsme nakonec vypracovali docela obsáhlý plán, co všechno by nám mohlo pomoci a jak tomu pomoci:
Přesunout rodiče z pozice těch co si nechají pomáhat, do pozice těch, co si vzájemně pomáhají, je asi ta největší výzva! Na příští rok tak letošní už-ne-nováčci chystají prohlídky školy, kontaktní rodiny, hrací odpoledne nebo dopolední anglické konverzace pro rodiče... Co z toho se podaří rozběhnout, záleží na nás všech.
A že mají cizojazyčné rodiny co odevzdat? Nejvíce to bylo vidět na velké sobotní akci zvané Heritage Brunch (den kulturních dědictví). Vytvořit prostor sdílet své bohatství je dalším nesmírně nápomocným prvkem. Lidé z cizích zemí se tak dostávají do pozice jakýchsi ambasadorů a i v budoucnu chtějí svou zemi zastupovat co nejlépe. Mají také pocit, že něčím důležitým přispívají. Šimon přímo zářil, když lepil dětem do pasů české vlajky a ukazoval vystavené knížky, věci a obrázky.
Maté také ve vaší škole nějaké děti, které ještě česky moc neumí? V ČR funguje např. občanské sdružení Meta, jeho webové stránky jsou plné inspirací, jak pomoci v českých podmínkách. Važme si všech, kdo mají chuť učit se česky a neváhejme jim pomoci!
