Den první: Tři děti v letadle (o psu nemluvě)

Je 8. 8. 2013 a začíná nám zatím nejdelší den v životě. A to jsme ani poslední dny moc nespali. Fulbright nám totiž začal generálním úklidem - bytu i celého života. Ráno dobalujeme poslední věci, po čtvrté budíme děti a vyrážíme dvěma auty s babičkou a dědou (ještě jednou díky!) na letiště.

Let do Seattlu probíhá hladce. Kluci jsou nadšení (na spánek ani pomyšlení), u okýnka probíhají živé diskuze.

Poprvé letíme s kompletní sestavou (tedy všemi třemi dětmi). Až na rychlý přesun v Paříži, kde bylo náročné je uhlídat, žádný problém. Poprvé také letíme s naším pejskem. Beruška už je starší dáma (je jí 13 let), máme tedy obavy, aby to zvládla. V zavazadlovém prostoru se do půlky září psi nepřepravují (asi kvůli teplotě), na palubu mohou psi jen do 6kg včetně schrány (Beruška váží bez schrány přes 5kg), velikost schrány je limitovaná a pes se v ní musí umět postavit a otočit. Otočku zvládla, stojí nahrbená. Před odletem absolvovala dvě prohlídky (veterinář, veterinární správa), místo jsme jí rezervovali už při koupi letenky (počet psů na palubě je omezen) a na letišti uhradili nemalý poplatek. Trneme, jestli nebude žádný problém. Snad ji z Paříže nevrátí. Také jsme zvědaví, jestli to zvládne bez venčení.

Narozdíl od kluků Beruška nakonec skoro celý let prospala, zvládla i naši hodinovou anabázi na imigračním, plínkou pohrdla a venčení si nechala až na parčík před letištěm.

Takže už jsme tady!